THE LIFE OF DEATH AND THE ENSH*TTIFICATOR.
Věci někdy umírají dřív, než by měly.
Pračka se porouchá a náhradní díl už neexistuje. Telefon pořád funguje, ale přestane dostávat aktualizace. Oprava spotřebiče vyjde skoro na stejnou částku jako nový.
Norská rada spotřebitelů Forbrukerrådet se rozhodla zjistit, jak velký tento problém skutečně je.
V září 2026 zveřejnila report s názvem Kjøp. Bruk. Kast. Gjenta?, tedy přibližně Kup. Použij. Vyhoď. A stále znovu?
Jeho základní zjištění je docela nepříjemné. Lidé jsou sice nabádáni, aby věci opravovali a používali déle, ale trh jim často z nákupu nové věci udělá jednodušší a výhodnější řešení.
Dva ze tří norských spotřebitelů už někdy vyhodili výrobek, protože pro něj nebyly dostupné náhradní díly. Tři ze čtyř zažili, že elektronika přestala být použitelná kvůli ukončení softwarové podpory nebo problémům s kompatibilitou. Osm z deseti považuje opravy za příliš složité nebo špatně dostupné.
Forbrukerrådet proto požaduje delší životnost výrobků, dostupnější opravy, náhradní díly a větší práva spotřebitelů na softwarové aktualizace.
Problém byl jasný.
Jak ale dostat k milionům lidí téma výrobků, které přestávají fungovat dřív, než by musely?
Forbrukerrådet už měl jednu postavu, která se na podobnou práci dokonale hodila.
Ensh*ttificatora.
Objevil se poprvé v únoru 2026 ve filmu A Day in the Life of an Ensh*ttificator. Jeho povoláním bylo postupně kazit věci, které dobře fungují. Přidávat reklamy. Odebírat funkce. Schovávat je za předplatné. Nahrazovat skutečnou zákaznickou podporu nepoužitelnými chatboty.
Postava vycházela z pojmu „enshittification“, kterým spisovatel a technologický kritik Cory Doctorow popsal postupné zhoršování digitálních služeb poté, co si získají dostatek uživatelů.
První film měl za necelý týden přes dva miliony organických zhlédnutí.
Forbrukerrådet tak získal postavu, které lidé rozuměli a ke které se mohl vrátit.
Insight
Lidé jsou připraveni používat věci déle. Často je ale jednodušší nebo levnější koupit nové než opravit staré.
Pochopit problém není nijak složité.
Stačí mobil, který přestal dostávat aktualizace. Spotřebič, pro který už výrobce nevyrábí náhradní díl. Nebo cenová nabídka na opravu, po které začne nový výrobek vypadat překvapivě levně.
Takovou zkušenost není potřeba složitě vysvětlovat.
Kampaň jí měla jen dát jednoduchou a srozumitelnou podobu.
Idea
Co kdyby Smrt dostala parťáka, který jí pomůže posílat výrobky na onen svět rychleji?
Execution
Tak vznikl film The Life of Death and the Ensh*ttificator.
Smrt se v něm postará o konec.
Ensh*ttificator dokáže zařídit, aby přišel dřív.
Složitý problém výrobků, jejichž životnost někdo zkrátil už při návrhu, výrobě nebo následné podpoře, se tak během několika sekund promění v pracovní vztah dvou postav.
Film má 3 minuty a 23 sekund a tváří se jako dokument o životě Smrti.
Hraje ji norská komička a herečka Frida Homlung. Smrt je zkušená profesionálka, její práce je však trochu osamělá.
Až konečně potká Ensh*ttificatora v podání Bjørna Asgeirssona.
Zjistí, že mají překvapivě mnoho společného.
Společně hledají způsoby, jak výrobkům zkrátit život. Pomáhají jim horší materiály, nedostupné náhradní díly, výrobky navržené tak, aby se obtížně opravovaly, i software, který jednoho dne přestane být podporovaný.
Ekonomická logika je jednoduchá.
Výrobek, který vydrží dlouho, firma prodá jednou a je konec. Když přestane fungovat dřív, zákazník může přijít pro další.
A Smrt má víc práce.
Film přitom nemusí vysvětlovat celý report. Jeho úkolem je udělat problém srozumitelný a přivést k němu pozornost. Report pak pokračuje konkrétními návrhy, jak prodloužit život výrobků, zlevnit opravy a posílit práva lidí na náhradní díly a aktualizace.
ZAJÍMAVOST
Forbrukerrådet neplatí za obsah na platformách Meta. Film si proto musí získávat pozornost a šířit se sám.
A zatím se mu to daří.
Do 18. září, tři dny po uvedení, nasbíral podle zveřejněných údajů přibližně 4,5 milionu zhlédnutí na X, Instagramu a YouTube. Přes 18 500 lidí zároveň navštívilo stránku reportu.
Ještě zajímavější je ale to, co Forbrukerrådet udělal s Ensh*ttificatorem.
První kampaň vytvořila postavu, která dokázala jednoduše vysvětlit zhoršování digitálních služeb.
Druhá k ní přidala Smrt a stejný svět použila k vysvětlení dalšího problému.
Veřejná instituce si tak vytvořila vlastní komunikační svět, ke kterému se může vracet s dalšími tématy.
A to je možná nejzajímavější lekce celé práce.
