Marketing si začal plést vztah mezi značkou a jejím publikem se stalkingem.
A spolu s tím začala klesat hodnota kreativity.
To ale nezačalo s příchodem AI.
Začalo to ve chvíli, kdy se důležitější než budovat dlouhodobý vztah stalo vyvolat okamžitou reakci.
Dřív se hodnota marketingu opírala o poměrně jednoduchou logiku.
Přivést lidi do obchodu.
Zaujmout je.
Přesvědčit je.
A ideálně si je udržet i ve chvíli, kdy bylo hůř nebo dráž.
Šlo hlavně o pozorování lidí a odhad, jak se mohou zachovat.
Pak přišla digitální éra.
Začali jsme měřit kliky, čas, pohyb, zájem, návraty, opuštěné košíky.
Dnes už ale marketing nepracuje jen s tím, co člověk udělal.
Pracuje s množstvím dat, která po sobě necháváme všude kolem.
Jedna interakce je záznam.
Tisíce interakcí jsou model člověka.
Jeho návyků.
Slabostí.
Rutin.
Okamžiků zaváhání.
A právě na tom dnes stojí i schopnost předvídat náš další krok.
Tenhle systém nereaguje na to, co děláme.
Dokáže být o krok před námi.
A právě tady AI mění rozměr a dynamiku celé věci.
Ne tím, že by sama budovala vztah ke značce.
Ale tím, že dramaticky zvyšuje kapacitu sledovat, vyhodnocovat a ovlivňovat publikum.
Algoritmy dnes umí zajistit efektivitu kampaní i bez myšlenky.
Bez nápadu.
Bez vtipu.
Bez člověčiny.
A právě proto v tomhle systému kreativita ztrácí cenu.
Ne proto, že by ji AI nahradila.
Ale proto, že tenhle způsob marketingu ji ve velké části přestal potřebovat.
Netvoří vztah.
Nebuduje důvěru.
Nepotřebuje, aby si člověk značku pustil k tělu dobrovolně.
Začínáme se bavit o vědomém ovlivňování chování v měřítku, které by ještě před pár lety působilo jako paranoidní sci-fi.
AI nezastavíme. To si řekněme na rovinu.
Ale pořád můžeme rozhodnout, jestli z marketingu uděláme službu lidem nebo jen dokonalejší systém na manipulaci s nimi.
Kreativita je možná ta poslední obrana před tím, aby se z marketingu definitivně stal jen sofistikovaně automatizovaný lov na člověka.