Kdo vlastně bude zodpovědný za tvorbu, když teď „kreovat“ mohou všichni?
Zase jsem to tento týden od klienta slyšel:
„Tak to nechte napsat ChatGPT – to bude stačit.“
Firmy i reklamní agentury vyvíjejí vlastní modely.
A všichni se tváří, že je to normální vývoj.
Jenže co to skutečně udělá s lidskou kreativitou?
A jaký dopad to bude mít na kulturu jako celek?
Británie je jednou z mála zemí, která má kreativitu v samotném centru své ekonomiky.
Za posledních 2O let, podle McKinsey, její kreativní odvětví rostla o 50 % rychleji než zbytek ekonomiky a dnes tvoří přibližně 5 % HDP.
Je jednou ze tří zemí na světě, které jsou čistými vývozci hudby, druhým největším trhem s komerčním uměním a zemí, kde se potkává tradice, inovace a desítky kultur z celého světa.
To je její síla – multikulturní křižovatka, kde se nápady neustále kříží a rozvíjejí.
A proto má velkou šanci obstát i v éře umělé inteligence.
Ale co malé kultury? Jako je ta naše.
Ty, které stojí na jazyku, humoru, metaforách a jemných nuancích, které žádný algoritmus nikdy plně nepochopí – a snadno by je mohl setřít do beztvaré kaše.
Hudba, film, design, literatura – to všechno se sice nedá přesně změřit, ale přitom zásadně formují způsob, jakým se jako společnost díváme na svět.
A právě proto je důležité mluvit o roli AI v tvůrčím procesu.
Protože právě tady nastává největší střet lidské kultury.
Nejde sice o první technologickou revoluci, kterou tvůrci zažívají.
Tentokrát ale nejde jen o výměnu nástrojů.
Jde o změnu samotné povahy tvorby.
Fotograf Platon říká, že přechod z analogu na digitál byl jen „výměnou stráží“.
AI ale podle něj „zbořila celý hrad a začala stavět zcela nový“.
A přesto i on s ní pracuje – protože si nemůže dovolit stát opodál, zatímco se mění pravidla hry.
Možná právě tohle je definice nového způsobu kreativního myšlení:
neodmítat, ale přetvářet.
Nečekat, co zůstane, ale zkoušet, co přežije.
Kreativita přestává být o talentu.
Stává se disciplínou adaptace.
V éře umělé inteligence bude nakonec nejcennější to,
co se naprogramovat nedá – intuice, vkus, lidský úsudek.
Demis Hassabis má vizi světa, v němž bude AI fungovat v „aplikační vrstvě“ – a ti, kteří dokážou spojit kreativitu s technologickou zdatností budou tvořit doslova „nadlidské věci“.
Otázkou však zůstává, jestli i ty menší kultury dokážou obstát.
A jestli si dokážeme uchovat pestrost světa,
než ji někdo přepíše do jednoho promptu.
Které kreativní profese se podle vás ukážou jako nejodolnější vůči AI?
A jaké vlastnosti odliší lidskou kreativitu od té umělé?