Někdy je to ale sakra frustrující.
I když jedete přesně podle manuálu
Schválíte si brief.
Poctivě. Společně s klientem.
Vytvoříte řešení, které na něj sedí.
A místo uspokojení z dobře odvedené práce přijde…
nejistota.
Posloucháte reakce na prezentaci
a najednou vám dojde, že brief vlastně nebyl myšlen úplně vážně.
Že do toho mluví víc lidí, než koho jste u briefu slyšeli.
Všechno se začne měnit pod rukama.
Názor paní z účtárny má překvapivě velkou váhu.
A konsensus se stává ultimátním cílem.
Chvíli si říkáte:
OK. Jen si tříbí myšlenky.
To se může stát.
Pak ale zjistíte, že na straně klienta panuje shoda jen v jednom:
co nechce.
Ajaj.
Co dělat, když selže ten nejdůležitější kontrolní mechanismus?
Když máte brief schválený.
Nejspíš nic.
Zvednout hlavu a jít dál.
Jisté ale je, že:
konsensus je spolehlivá cesta k průměru.
A že měnit zadání z prezentace na prezentaci
je mimořádně neefektivní způsob práce.
Při tom nakonec skončí frustrovaní všichni.
Klient i agentura.
Jet podle manuálu je jediný rozumný způsob, jak pokračovat.
Je to náš jediný opěrný bod.
Takže zpátky na stromy.
Napsat brief znovu.
Nechat si ho schválit.
Skutečný posun však nastane až ve chvíli,
kdy klient začne věřit lidem, které si vybral.
Bez toho žádný manuál nepomůže.