Tento týden jsem měl dvě schůzky – jednu s třicátníkem ze strany klienta,
druhou s šedesátiletým kreativcem.
Obě byly o něčem jiném, ale měly jedno společné:
Oba si posteskli nad stejnou věcí:
👉 Mladší kolegové jim dávají najevo, že jsou staří.
👉 Že prý už nejsou relevantní.
Jeden to slyšel poprvé. Druhý už si zvykl.
A tak se ptám:
Může dnes fungovat spolupráce mezi generací X až Z?
Může být přínosná?
Ano. Ale jen když chtějí.
Pokud mají obě strany otevřenou hlavu.
Pokud si umí naslouchat.
Protože kreativita není otázkou věku.
Je to otázka přístupu.
Naopak – správně smíšený tým bude mít vždycky navrch.
A to, jak postavíte svůj tým ovlivní všechno.
Dokážete vidět potenciál?
Nebo se limitujete předsudky a čísly?
Nikdy nevybírám lidi podle data narození.
Ale podle toho, jestli umí doručit.
A co mě mrzí?
Když místo dialogu slyším výsměch.
Pohrdání.
Z jedné nebo druhé strany.
Pak okamžitě končíte.
Starší, kteří mudrují a shazují mladé.
Mladí, kteří automaticky předpokládají, že starší „nerozumí světu“.
Už před mnoha lety mi kdosi na schůzce řekl:
„Vy jste starej. Tomu nemůžete rozumět.“
Tady je moje odpověď – a nejen pro něj:
👉 Arogance není projevem sebevědomí a ani zkušenosti.
👉 Je to jen strach.
👉 Věk není limitace.
👉 A respekt ani otevřenost nejsou slabostmi.
Na věku nezáleží. Záleží na tom, co dovedete.
Jak myslíte. Co vytvoříte. Jak doručíte.
Svět nepatří mladým.
Nepatří ani starým.
Patří těm, kdo dokážou spolupracovat.
A poznámka pro mladé na závěr:
Taky jednou budete staří.
Otázka je, jací budete vy.
Nepřítelem kreativity není věk.Ale arogance.
