Lepší začátek prázdnin jsme si nemohli přát.
Ve čtvrtek jde do kina Nolanova Odyssea.
A minulý týden Hasbro uvedlo na trh první řadu Play-Doh určenou pro dospělé.
Homér a modelína mohou na první pohled působit jako dada přesmyčka. Mně to ale připadá krásně propojené.
Odyssea je příběh člověka, který hledá cestu domů.
Play-Doh také nabízí cestu zpátky.
Říká se jim „kidult“. Dospělí, kteří si kupují hračky pro sebe. LEGO tenhle svět objevilo dávno. Jeho řady 18+ jsou hodně pestré, od Porsche přes Hvězdu smrti až po orchideje a japonské zahrady. Podle odhadů už tvoří zhruba pětinu jeho prodejů.
Hasbro teď přidává Blooms by Play-Doh. Květinová aranžmá z modelíny, která si doma sami uplácáte a vystavíte.
Zní to trochu praštěně.
U zajímavých nápadů je to ale dobré znamení.
Možná jsme znovu dostali chuť tvořit. Možná jsme jen tak unavení, že potřebujeme na pár hodin odložit telefon a matlat v prstech barevnou hmotu.
Osobně beru obojí.
Návrat ke hře nás totiž může vrátit do doby, kdy jsme tvořili bez prezentací, bez výzkumů, bez připomínek a bez člověka, který se zeptal, zda by ta plastelínová žirafa nemohla být o dvacet procent větší.
Prostě jsme něco udělali.
A pak jsme to buď milovali, nebo rozmetali a začali znovu.
Odysseus se vracel domů přes moře, Kyklopy, Sirény a rozzuřené bohy.
My se můžeme vrátit přes LEGO a teď i Play-Doh.
Každý má svou cestu.
Výhoda modelíny ale je, že když se to celé opravdu zvrtne, stačí koupit nový koberec.
U ostatní kreativity už potřebujete trochu víc odvahy.
A občas také instinkt pro přežití.
Takže hodně štěstí, Odyssee.A hodně štěstí nám všem.