Už jste někdy jedli králičí bobky? Já už ano. A jsou opravdu děsně dobrý.
O víkendu jsme přijeli pozdě večer do Dürnsteinu, malého městečka v rakouském Wachau.
Jdeme ulicí a najednou ve výloze jednoho obchodu vidím plakát:
RABBIT SHIT
HERE AVAILABLE.
Okamžitě zpozorním.
O pár metrů dál další obchod. A stejný plakát.
Co to sakra je?
Ráno je Rabbit Shit první věc, které chci přijít na kloub.
Ukáže se, že je mají skoro v každém krámku. Nakonec zapluju do malého obchodu Wieser Wachau. Na pultu jsou k ochutnání kousky čokolády a nejrůznější laskominy.
Mě ale samozřejmě zajímá jen Rabbit Shit.
Aha, tady v mističce. Ochutnám.
A sakra. To je výborná čokoláda.
Koupím rovnou tři balení. Dvě už jsou pryč.
Nedá mi to, a tak se paní za pultem ptám, jak ten název vznikl.
Před zhruba dvaceti lety prý pětiletý syn majitelů rodinné firmy Wieser Wachau uviděl ve výrobně malé čokoládové bonbony a konstatoval, že vypadají jako králičí bobky.
A bylo.
Tohle mě na tom baví úplně nejvíc.
Mohli tomu dát nějaké pěkné, bezpečné jméno, které nikoho neurazí a nikdo si ho nezapamatuje.
Pětiletý kluk se na to podíval a viděl králičí bobky.
A tím získali moji pozornost ještě dřív, než jsem věděl, co vlastně prodávají.
Pak už musí přijít dobrý produkt. A ten se dostavil.
Na těch plakátcích vlastně nebylo skoro nic. Rabbit Shit. Jenom název produktu.
To ale stačilo, aby mě zastavil, pobavil a druhý den dostal do obchodu.
Ochutnal jsem něco, o čem jsem nikdy neslyšel, a koupil hned tři balení.
Název udělal reklamu. Produkt dokončil obchod.
A protože jsou fakt dobrý, začal jsem hledat, jak je objednat přes web.
Jenže smůla. Bobky objednat nejde.
Tři balení byla evidentně málo…
