Když už ale do něj jdete, udělejte to dobře.
Na výběrových řízeních je něco magického.
Napětí. Soustředění. Vědomí, že záleží na každém slovu, tahu, pointě.
Agentura se semkne. Všichni jedou. Za jednou velkou myšlenku.
A pak je to pryč.
Buď slavíte.
Nebo si povzdychnete a jdete dál.
Jenže – vyhrát ještě nutně neznamená, že jste měli nejlepší nápad.
A prohrát neznamená, že jste ho neměli.
Zásadní je jediné: vědět, za čím si sami stojíte. A být s tím v souladu.
Vědět, kdy má smysl bojovat. A kdy raději odejít.
Tendr totiž není jen o energii směrem ke klientovi.
Je i o té, která proudí mezi zdmi vašeho kreáče.
Některé agentury jdou z tendru do tendru, a to energii vysává a ničí.
Stejně jako zadavatelé, kteří nehrají čistě.
Já třeba odstupuju z tendrů, kde se už předem tuší, kdo vyhraje.
Utíkám z těch, kde klient jen sbírá nápady, za které nechce platit.
A neúčastním se těch, kde rozhoduje jen cena.
Ne z hořkosti. Ale z úcty – ke své práci, i k lidem, co na ní dřou.
Tendr má být začátek vztahu. Ne divadlo o moci.
Má být o energii, kterou společně pošleme do žil značky.
Ne o tom, kdo koho víc vyždímá. To není šťastná motivace.
Když už tendr děláte, udělejte ho inspirativním.
Otevřeným. S jasným cílem. A s upřímným zájmem o nejlepší nápad.
Protože když jde skutečně o kvalitu myšlenky,
taková práce dá energii všem – i těm, co nevyhráli. Posune všechny.
A to je ten nejlepší výsledek, jaký může tendr mít.