Nedávno jsem měl zajímavý rozhovor s jedním seniorním klientem. A během něj mi došlo, jak dramatický rozdíl může být v tom, jak každý chápeme kreativní proces.
Pro něj znamenalo schválení konceptu hotovou věc.
Pro mě tím začala další práce.
Když prodáte koncept, začínáte myšlenku opravdu tvarovat. Ladíte text. Obraz. Grafiku. Každý detail. Něco zahodíte. Něco zjednodušíte. A někdy přijdete na to, že věc, která ještě před týdnem vypadala skvěle, může být ještě lepší.
A tady občas začíná festival divení.
„Ale minule to bylo jinak.“
Ano. Bylo.
Protože jsme na tom od té doby pracovali.
Nikdy jsem nepochopil představu, že kreativní ředitel má po schválení konceptu hlavně hlídat, aby už se nic nezměnilo. Přesně tehdy má podle mě začít být ještě otravnější a náročnější.
A marketér, kterému záleží na výsledku, by po něm měl chtít totéž.
Protože dokud práce není venku, pořád je co zlepšovat.
Samozřejmě existuje chvíle, kdy je potřeba přestat. Termín. Produkce. Tisk. Vysílání. Do té doby ale nevidím jediný rozumný důvod chránit návrh před zlepšením jen proto, že už jednou prošel prezentací.
Schválení konceptu není cílová páska.
Je to souhlas, že má cenu na něm dál pracovat.
A právě mezi „schváleno“ a „hotovo“ se často rozhoduje o tom, jestli vznikne skvělá práce nebo jen správně zrealizovaný koncept.